Kristiánov

Sklářskou huť na Kristiánově založil na sklonku 18. století sklářský mistr Riedel. V Jizerských horách v té době on a jeho nejbližší příbuzní podnikali na několika sklárnách (blízký Bedřichov, Nová Louka), potřebovali však najít místo v horách, kde bude dostatek dřeva, které budou skláři moct těžit a použít při výrobě skla (na roztápění v pecích a při výrobě surovin do základní skelné hmoty).

Kristiánovská huť začala úspěšně fungovat a její provoz byl natolik stabilní, že kolem sklárny vyrostla osada, která měla vlastní malou školu, hřbitov a kapličku umístěnou v domě majitele sklárny. Zhruba po sto letech Kristiánov zachvátil požár - shořela sklárna a za své vzala i škola. Stát zůstal tzv. Panský dům, kde za časů fungování žil majitel sklárny. Ten byl po ukončení provozu využíván jako rekreační místo pro letní pobyty dětí z chudých libereckých rodin. V krizovém roce 1938 Panský dům využívala československá armáda, která střežila sousedící linii obranných pevnůstek, které měly chránit Československou republiku proti nebezpečí německé agrese. Poté, co museli vojáci odejít a vše přenechat Němcům, Panský dům zapálili, aby se nedostal do rukou nacistů.

Stát tak zůstal jen bývalý domek skláře Fuchse, v době provozu huti fungující jako hospoda. Po 2. světové válce patřil Klubu českých turistů, těsně před listopadem 1989 byl Muzeem skla a bižuterie v Jablonci zrekonstruován a byla v něm umístěna expozice kristiánovského sklářství včetně dřevěného modelu sklárny v době své "největší slávy". Muzeum je v letní sezóně otevřené každý den mezi 9. a 17. hodinou. Prohlédnout si můžete i malý lesní hřbitůvek, kde na zašlých náhrobcích najdete jména lidí, kteří v 18. a 19. století pomáhali vzniknout kráse a jménu jizerskohorského sklářského umění.

Zbytky sklářské hutě

Huť byla v založena pravděpodobně po roce 1598 mistrem Petrem Wanderem, členem významného sklářského rodu, který již čtyři desítky let předtím provozoval sklárnu v Grünwaldu (dnešním Mšeně nad Nisou) . Od roku 1614 byla v držení sklářského rodu Hänischů, později Lehmannů a Vaterů. V roce 1711 vyhořela, byla však na stejném místě vybudována znovu. Od roku 1752 vlastnil sklárnu Johan Josef Kittel z Falknova u České Kamenice, od něhož ji pro svého bratra Františka Antonína převzal Jan Leopold Riedel. Po Františku Antonínovi ji vlastnilo několik dalších majitelů, v 2. polovině 18. století však výroba (v důsledku akutního nedostatku dřeva nutného k provozu pecí a výrobě komponentů do sklářské suroviny) stagnovala a na začátku 19. století ji poslední provozovatel Johann Josef Paudler prodal panství Liberec a odstěhoval se do Uher, kde se dále věnoval sklářskému podnikání. Budova se brzy rozpadla a její zdivo bylo využíváno místními obyvateli ke stavbě chalup. Teprve na konci 20. století byly zbytky bývalé sklárny prozkoumány archeology z libereckého Severočeského muzea a místo bylo uvedeno do stavu, ve kterém může návštěvníkům vypovídat o dávné sklářské slávě.

V současné době před areálem huti naleznete informační tabuli s historií místa a ukázkami produkce (bylo to zejména duté foukané stolní sklo - lahve, sklenice, voňavkářské a lékárnické flakóny, mačkané a broušené sklo - lustrové komponenty a ověsky, flakonové zátky a knoflíky; hezké byly zvláště malované skleněné nádoby), prohlédnout si můžete cca 50 cm vysoké zbytky obvodových zdí a sklářských pecí.